Seberozhovory (1): Jak to bude s Gulliverem aneb Přežije rok 2021?

Na začátku článku vždy vyvstává dilema, jaký zvolit jeho název. Také jeho autor váhá často nad celkovou formou. Já jsem si nakonec zvolil nebo přesněji vymyslel seberozhovor. Vlastně ani nevím, jestli je to běžná novinářská praxe. Jestli ne, třeba to časem bude takový hit jako selfíčka. Nerad bych usnul na bobkovém listí, ale zatím se to jeví, že to má jen samé výhody. Pro čtenáře minimálně v tom, že je to nové, a já zase doufám, že udržím spád rozhovoru. Snad také nedostanu nějakou podpásovou otázku, na kterou bych neuměl nebo nechtěl odpovídat. První seberozhovory budu věnovat jak jinak než Gulliverovi a jak to s ním bude, protože je to nyní ústřední téma, na které se nás lidé každým dnem ptají. Abych udržel objektivitu a jistý odstup, tak si budu po celou dobu vykat.

Na začátek se zeptám, jestli jste už někdy dával nějaký rozhovor, anebo je to váš první?

Tento bude úplně první, pokud si dobře vybavuji. Asi jsem doposavad nebyl pro média zajímavý objekt. Teď se však karta obrátila, mám své médium a na rozhovor se těším. Jsem jen trošku nervózní, abych neříkal nějaké koniny, neprozradil něco soukromého nebo tak nějak.

Já hned na úvod půjdu k jádru pudla a zeptám se, jak to tedy bude s Gulliverem, přežije?

Tak to já na úvod půjdu směrem od pudla a odpovím trochu vyhýbavě. Sami nevíme. Přežili jsme sice s jistými ztrátami první náraz, ale bude záležet na mnoha dalších okolnostech. Rozjezd jde podle očekávání hodně pomalu. Je to momentálně snad i trochu horší, než když jsme podnik rozjížděli a nikdo nás neznal. Čekají nás bezpochyby tužší měsíce. Tehdy nás drželi hlavně kamarádi a tak je tomu i nyní. Těžké to asi budou mít nakonec všechny podniky. Základní strategii již ale máme. Nejprve přežít do září a pak do nového roku. Pak se uvidí, jaká bude situace a nálada ve společnosti. Zbraně neskládáme a jestli Gulliver přežije, tak bude lepší než předtím. Tak tomu věříme a na tom pracujeme.

Jak jste prožívali období uzavření vašeho podniku?

Nejprve jsem týden trochu brblal. Pak jsem byl ale sám překvapen, jak dobře. Odnesl jsem všechna online zařízení pryč z bytu a úplně se odstřihl od médií. Peníze samozřejmě mizely z účtů, protože jsme dál platili nájem a ještě jsme se museli sami živit.

Luďa si našel brigádu a šije boty pro zlínskou značku Zkama. Já jsem zase dělal dva měsíce úklidy v Obi. Šůroval jsem šatny, záchody i prodejnu. Moc peněz za to nebylo, ale nedalo se sehnat nic lepšího. Pracoval jsem vždy dva dny a dva dny jsem měl volno. A tak jsem si po mnoha letech užil ten luxus, když jsem ve volných dnech mohl vyrazit na nějaký dálkový výšlap.

Paradoxně to zborcení konceptu našich plánů mělo v celkovém součtu asi dobrý efekt. Nejen já, ale i Luděk jsme se se situací rychle a dobře smířili. Potvrdili jsme si, že život běží za každých okolností a že nás baví právě tato jeho pestrost. Bereme to volně i teď. Moc věcí nemůžeme ovlivnit, i když něco určitě ano. Prostě buďto to půjde, nebo ne.

Ale to by vás mrzelo, kdyby Gulliver skončil, nebo ne?

Tak to nepopírám, že by nás to mrzelo. Smířit bychom se s tím stejně ale nakonec museli. Překvapilo nás, kolik hostů a kamarádů nám hned po uzavření podniků volalo a ptali se, jestli přežijeme. Někteří nám dokonce chtěli půjčit i peníze. To nás samozřejmě moc těšilo, že by i další lidé ze zmizení podniku byli smutní. Hned jen musím dodat, že jsme opravdu nepřijali žádné peníze, protože kdyby to nakonec zahučelo, tak by nás to mrzelo ještě víc. Riziko bylo a je stále reálně velké. Třeba jsme nevěděli, jaké ztráty bude mít majitel polikliniky, který nás hodně podporuje. Naše ztráta ale asi není v porovnání s jinými podniky tak závratná. To je další z důvodů, proč nepropadáme nějaké sebelítosti, ale spíše jsme v tvořivém módu.

Narychlo jsme třeba první týden rozjednali s kapelami, které u nás v minulosti hrály, letní koncerty na terase. Všechny kapely bez výjimky okamžitě souhlasily, že v rámci naší podpory zahrají většinou za dobrovolné vstupné. Tak trochu doufáme, že lidé budou přes léto víc ve městě a budou na koncerty chodit. Budeme je potřebovat letos víc než kdykoliv jindy.

Strhující atmosféru také slibuje také terasový koncert Bluesbandu Morava neboli pozpátku Avarom dnabseulb.
« 8 z 8 »

Kdo všechno na terase toto léto zahraje?

Všechno ještě není přesně obsazené, protože program vzniká v trysku. Začínáme na konci června s cimbálovou kapelou Paléska. To bude ještě vevnitř, aby se mohlo hrát a tancovat až do rána. Na podzim a v zimě na cimbálové muziky máme vždy narvané až po okraj a lidé chtějí tancovat. Kavárna však není nafukovací. Teď v létě uděláme pokus, kdy využijeme toho, že lidé během doby, kdy se nehraje, mohou sedět i venku a připravíme před cimbálem velký taneční parket.

Z toho, co už víme teď, letos na terase zahrají Avarom dnabseulb, Mayham & Eggs, Jazzified, pak tam je dvojkoncert Duo Láska a Pan Káč a Paní K, Vladivojna a další. Ještě pak zahrají různé jazzové sestavy, kde hraje například skvělý saxofonista Vojta Palisa a talentovaný pianista Štěpán Holík. Snad se i letos v létě na terase objeví zlínská legenda Honza Včelař v nějaké gypsy swingové sestavě. Atmosféra koncertů na terase je možná někdy trošku stísněná, ale má to svoje jedinečné charizma a atmosféru. Pro nás je to zase výkon, když tam lítáme obsluhovat po schodech. Celkově od baru nahoru je to 46 schodů.

Minulé léto na terase proběhly úpravy a měli jste v plánu terasu i prodloužit. To se asi zatím odkládá?

Vloni jsme to na terase nazdobili květinami a náš kamarád Olda Krajíček z Valašského názoru zde udělal parádní trvalou obrazovou výstavu. Také jsme tam dali staré lampové rádio a večer na stolcích svítíme petrolejovými lampami. Pod schodištěm jsme udělali i takový bar pro venkovní akce. S prodloužením terasy se musí ještě počkat, protože nový majitel polikliniky provádí rozsáhlé rekonstrukce celé budovy. Než však dojde na úpravu teras, tak to ještě asi chvíli potrvá. Druhá půlka terasy zatím není pochozí a je nutné minimálně položit novou dlažbu. Pak by se na ní vešlo opravdu dost lidí a byla by vhodná i na větší letní koncerty. Navíc by tam mohl vzniknout taneční parket a mohli bychom pořádat taneční večery. To je náš snový plán, který s Gulliverem ještě máme, a když osud dá, tak bychom to rádi dotáhli do konce.

Máte ještě nějaké další plány mimo terasu, které byste rádi zrealizovali?

Těch je spousta. Na některé dojde určitě ještě letos. Z těch, co se týkají sortimentu, na podzim rozšíříme výrazně sortiment toustů. Také zaostáváme poněkud v zákuscích, protože nemáme vhodnou vitrínu. Ta je podmínkou prodejů zákusků. Takže, když se nám podaří uškudlit nějaké peníze, třeba si ji pořídíme ještě letos. Před koronoprázdninami jsme dělali novou dlažbu ve vinárně, což je takový charismatický středověký salonek u schodiště, kde málokdo sedá. Tam by časem mohl být takový multifunkční showroom se zákusky a dalšími dobrůtkami. Možná i kapalnými. Vloni jsme už dokázali zajistit i teplé rauty pro firemní akce a oslavy. Do budoucna plánujeme rozšíření prostoru kavárny o kuchyni, pak by naše možnosti v rautech mohly být ještě lepší. Prostor máme s majitelem už předjednaný, ale teď nebudou na rekonstrukce finance, tak trochu rozvolníme. Ještě samozřejmě zbývá hromada detailů v kavárně. Ty se ale dají dodělávat průběžně. Chtěli bychom kvalitativně i tematicky vylepšit i programovou část.

Jak ji chcete vylepšit, je asi teď tajné?

Není, protože se to nedá jen tak okopčit nebo ukrást. Hodně pořadů vznikalo jako experiment, ať už programový, nebo s prostorem kavárny. Drobnými pokusy neustále objevujeme nové možnosti. Máme v rukávu nějaké nápady na jazykové projekty pořádané společně s cizinci. Zatím jsme pořádali v angličtině pouze oblíbené kvízy a pár přednášek. Líbilo by se nám, kdyby lidé chodili třeba v pátek k nám nejen na pivo, víno nebo čaj, ale třeba se s nimi mohli i potkávat a učit se tak jazyky.

Nedávno jsme koupili do kavárny elektrické piano a i do budoucna bychom rádi koupili další nástroje, třeba elektrofonickou jazzovou kytaru a časem i možná další. Líbila by se nám taková ta tvořivá atmosféra, kdy by k nám chodili hrát muzikanti i bez nástrojů, protože by věděli, že jsou v kavárně k dispozici. A lidé by je chodili poslouchat, tančit nebo hrát a zpívat s nimi.

Máme i zálusk na nějaké talkshow, bazary s deskami či knihami. Chtěli bychom nadále rozvíjet literárně hudební večery, vernisáže a další. Postupně to vyzkoušíme a uvidíme. K těm nejvíc bizarním nápadům například ještě patří uspořádání nějakých praštěných a tematických diskoték. Trochu recesních, určitě ne běžných, inu gulliverovských.

Ve Zlíně je ale trošku problém se základnou na nějaké intelektuálnější a experimentální počiny. Když třeba děláme klasickou hudbu, ale nejen tu, a pozveme řekněme nějakého špičkového loutnistu, Zlíňáci moc neví, co si s takovým koncertem počít. Dotlačit na takové koncerty i silou dvacet pět lidí bývá pak hotový majstrštyk. Stále ale věříme, že to je i záležitost naší trpělivosti. Je třeba dát určitým věcem svůj čas. Vlastně skoro všechny programy děláme se záměrem tvořit, žít a dobře se bavit a ne přitahovat mainstreamovou klientelu. Úplně bez lidí se to ale také dělat nedá.

Jste spokojení s tím, jak vás za dva roky vašeho působení zlínská klientela přijala?

Asi je to tak na půl, než jsme si možná na začátku představovali. Z velké části je to přirozená daň za naši nezkušenost na začátku s obdobným podnikáním. Byli jsme jen nadšení a to byla základní esence vzniku i rozvoje Gullivera.

Když se někdo rozhodne udělat nějaký podnik, hospodu, restauraci nebo kavárnu, tak se snaží nějakým způsobem zvážit všechna pro a proti lokality a vytvořit originální koncept, kterým by se odlišil od ostatních. Tak jsme to dělali i my a několikrát jsme se přirozeně i zmýlili v našem úsudku.

Že se odlišujeme od ostatních zlínských barů a kaváren, to je asi pro hodně lidí zjevné na první pohled. Někdy to ale zevnitř vypadá, že Zlín moc po odlišnostech neprahne. Když k nám přijdou lidé z jiných měst, Prahy, Brna, Olomouce nebo z Uherského Hradiště, tak se u nás cítí jako ryba ve vodě. Tam je podobných podniků víc. Zlíňáci si zvykají postupně, ale my nespěcháme. Je to totiž souhra mnoha faktorů, z nichž nemůžeme celou řadu z nich ovlivnit. Každopádně nám přináší velkou radost, že takoví lidé ve Zlíně jsou a můžeme s nimi rozvíjet Gullivera lepších zítřků.

Když by Gulliver přeci jen nakonec nepřežil, co byste řekl, že vám dal a vzal?

Vůbec nic nám nevzal, ale jen dával. Intenzitu života, radost z práce i ze spousty zajímavých setkání s úžasnými lidmi, kteří jsou dnes naši přátelé.

Je něco na závěr, na co bych se vás měl zeptat?

Třeba jakou mám barvu zubního kartáčku.

Tak jakou máte barvu zubního kartáčku ?

Víte, že ani z hlavy nevím.

Tak děkuji za rozhovor.

Já také a jsem rád, že jsem vás poznal.

Sponzorem článku je Syfoteus, čerstvé luhované sodovky z čajů a bylin